První názor je v současnosti dominantní jak v odborné, tak ve veřejné sféře. Pokud se však rozhodneme domyslet jej do důsledků, vyvstane před námi nejeden problém. Největším z nich je patrně evoluční nedokonalost homosexuální orientace neboli otázka: „jaká je evoluční výhoda homosexuálního genu?“
Homosexualita zjevně zamezuje plození potomků a tedy dalšímu rozšiřování svých genů, jak je tedy možné, že tato neadaptivní vlastnost nebyla v průběhu antropogeneze zrušena? Ačkoliv se objevilo několik pokusů vysvětlit homosexualitu z evolučního hlediska, zklamaly v jednom ze dvou ohledů:
- nebyly empiricky ověřeny
- podobně jako u jiných evolučních vysvětlení, jejich argumentace byla kruhovitá, neboli: nejdříve se vytvoří předpoklad, podle nějž má dané chování genetický původ, potom se najde příklad takového chování mezi zvířaty nebo lidmi, pak se vytvoří spekulace, podle níž by dané chování mohlo sloužit k maximalizaci reprodukčního úspěchu a tato domněnka se následně použije jako potvrzení původního předpokladu o genetickém původu
